Bohužel si nevšimly že mají dalšího nečekaného návštěvníka.

„Íw?“Zachroptěl Harry.

„Dobrý den.“Pozdravila slušně když si všimla Ridicka.

„Co jsi slyšela ?“Zeptal se a s těmi slovy vytáhl hůlku.

„Já jsem nic neslyšela.Přišla jsem za Harrym.“Dodala.

„Z jakého důvodu?“Přihmouřil oči Brumbál.

Ewellin sklouzla pohledem na Harryho.

„O samotě ?Prosím“

„Dobrá.Harry prosím jdi do tvé komnaty.“Harry vstal.Věděl že žádného z Brumbálů nikdy nekecá.Na to jsou moc tvrdohlavý.

„Zatím nashle.“Dodal když odcházel. „Faweksy ?“Fénix mu přiletěl na rameno.Oba došly bez problémů do komnaty.Harry bohužel netušil že problémy má teď někdo jiný.

**********Aberfothr a Ewellin **********************

„Co potřebujete ?Pane?“Dadala.

„Co tu chceš ty ?Trevrsová.Nebudu ti slepě důvěřovat.Jsem dost dobrý nitrozpytec a vím že tě sem poslal Voldemort.“Začal.

„Ne to se mýlíte.“Odporovala s třaslavým hlasem.

„Ne.Ty se mýlíš.Vyklop jaký máš úkol!“Aberfothr věděl že bude odporovat a taky věděl že to bude snadné.

„Dobrá.Začalo to když mě jednoho dne zavolala matka.Nevěděla jsem kdo je zač můj otec.Jaká to je zrůda.Dozvěděla jsem se to před pár měsíci.Matka řekla že pudu v jejich stopách.Slepé jsem ji poslechla.Vždy dělala vše pro mé dobro.Voldemort mě ten den vypálil znamení zla.Dal mě také úkol.“Odmlčela se.

„Hmm?Jaký?Mluvte.“

„Zabít Harryho Pottera.Věděl že žije.Akorát předstíral že si myslí že je mrtev.Byla na něho udělaná past.Věděly že mě zachrání a já budu dostatečně blízko abych mu ublížila.Oni by byly někde poblíž.Dosti Harryho podcenily.Dostal je až na jednoho který podal hlášení.Když se ke mně otočil zády chtěla jsem ho zabít.Věděla jsem že to je on.Ale on mě dal láhvičku které mě měly pomoct.Když jsem mu poprvé pohlédla do očí málem jsem se v nich utopila.“Mluvila ani nevěděla jak.Potřebovala to ze sebe spláchnout.

„Věděla jsem že na to Voldemort příde.Řekla jsem matce ať mu řekne že potřebuji být blíž.Blíž k němu.Abych ho zabila.Nedokázala bych mu ublížit.Nikdy.“Skoro šeptala.

„Proč?Miluješ ho ?“Zeptal se bez okolků.

„Hm…Ano.Určitě.“Řekla s rozvahou.Toto ještě nikomu neřekla.

„Dáme ti ochranu.Co budeš chtít.Budeš tu k Voldemortovy ani na krok.Jinak si u mě prohrála.“

„Jistě.“Bylo kolem šesté.Zvedla¨se a odešla.

******Harry**********

„Co asi může být tak důležitého že mě nic neřeknou ?Co myslíš Faweksy ?“Pták dál v klidu pochrupával.Harrymu se spát ovšem nechtělo tak se šel projít po pozemcích.

Vánek. Něco tak obyčejného a přesto úžasného. Stébla trávy se pod ním ohýbají, tak jako matky pod svými outěžky… Jeho moc je čarovná. Dovede vzbudit ty nejskrytější emoce, vzbudit vášeň a nespoutanost…. Ale také umí zhasit svíci, zavát pískem čas…

Vánek se proháněl po pozemcích Hradu.

 Harry Potter, chlapec jako každý jiný se procházel.

Nemohl spát.

 Toužil. Doufal.

Neměl rád nikoho a nic, kromě Jedné… Jedna a Jeden.

 Osudoví. Musí být spolu a přesto nemohou… Láska. Strašná, spalující… Touha.

„Miluji ji! Miluji!“Říkal pořád sobě.Už nepochyboval.

Vánek zanesl větu daleko… Ne dost.

 Ewellin seděla na hrubé kamenné lavici.

 Byla jí zima, ačkoli noc se zdála teplou. Slzy. Bolest. Žal. To vše se značilo ve tváři Jedné. Jeden a Jedna. Stvořeni pro sebe. Odděleni.Když ho uviděla lekla se a pak si uvědomila že to je on.Musela to potlačit.Před Voldemortem nic neskryje a Aberfothr si doporučil ať ho raději nechá.

Už,už se zvedala když zaslechla jen tiché. „Íw ?“

„Harry!“

Nevydrží. Muka. Bolest.

Vypadala smutně.

Pomalu se otočila směrem k němu.

 Jedna jediná, pro kterou lze žít.

 Její tvář se rozjasnila

. Pro Harryho jedinečná, neodolatelná… Ona. Ewellin Trevrsovaá. Zázrak světla.

Postavil se k ní a už nestačila uhnout, přiblížil  se k ní a políbil ji.

Polibek obsahující světy a vesmír, po kterém se vám podlomí kolena a zatočí hlava. Polibek jako vánek. Probouzející vášeň.

„Miluju tě,“ nadechl se.

„Harry…,“ nedořekla…

Něžně ji složil do trávy, přitom ji líbal.

Ovinula se mu kolem krku… Políbil ji na krku.

 Prohnula se a poznala touhu… Harry se ji něžně pokusil zbavit tenkého svršku.

 Nepocítil odpor. Políbil ji na prsou a postupoval níž… Íw se vznášela… Dospěl až ke kalhotkám, a bez odporu jí z nich vysvobodil…

„Ano“

Milují se. Mají jeden druhého… Navždy. Nikdy nezapomenou.